(ČB 5/2023) Současná praxe kmotrovství v ČCE se potýká s řadou otázek. Není příliš jasné, jak by kmotři měli svou roli pojímat. Někdy se očekává, že budou pokřtěnému poskytovat podporu v životě víry. V praxi se tak ovšem děje málokdy. Co s tím? Ponechat kmotrům jen roli tzv. „svědků křtu“, která se omezuje na podporu při samotném křestním obřadu? Anebo se pokusit roli kmotrů nově promyslet a „resuscitovat“? A není krize kmotrovství v ČCE jedním ze symptomů jiné, mnohem závažnější krize – totiž upozadění křtu ve zbožnosti českobratrských evangelíků?