(ČB 1/2026) Přesně čtyři roky je nový zpěvník přítomen v bohoslužebné i jiné praxi našich sborů. Je v rukou farářek a farářů, kantorů, varhaníků i těch, kdo sedí v lavicích a zpívají. Někdy s chutí, jindy s rozpaky. Spolu s ním se do církevního prostoru dostalo i něco, co nelze řídit shora ani přesně naplánovat: radost i odpor; vzrušení z nově objevovaného i únava z toho, co všechno je jinak; uctivé přijetí i od plic vyřčené odmítnutí. Jinými slovy: realita církve, která je společenstvím lidí, ne hotovým systémem.
