Vzbuzuje ve mně vděčnost, když vidím, jak jsou bohoslužby a jiná setkání na půdě sboru nejednou požehnáním pro lidi ve složitých životních obdobích nebo i v normálním čase (když zrovna neřešíte žádnou velkou krizi či nemoc). Pak nám dochází, že vlastně nejde vůbec o normální čas, nýbrž o čas darovaný.
Několik poznámek faráře Tomáše Vítka
Na podzim roku 2025 se uzavřelo deset let mojí farářské spolupráce se sborem. A současně i deset let soužití naší rodiny s vámi zde v Hradci Králové. Všemožnými čekanými i nečekanými událostmi, všemožnými milými i pozoruhodně kompliko-vanými lidmi a konečně všemožnými mými milými i komplikovanými rozhodnutími bylo toto desetiletí natolik fragmentováno a ozvláštňováno, že nejde hledět na těch deset let příliš v celku. A to je dobře. Nebylo to (podle mě) nudných či jinak zabrzděných deset let – leckteří jsme se, zdá se mi, vyvíjeli a měnili.
Radostí a nepřetržitou pracovní výzvou je skutečnost, že se v kostele neustále objevují noví lidé (ve všech věkových kategoriích). Někteří se přistěhují, jiní tzv. hledají nejvhodnější církev, další se vrací po letech, jiní zas absolvují úplně první zkušenost s bohoslužbami. Jen část z nich nakonec zakotví mezi námi, jen část z nich se nechává pokřtít, leckteří díky konci studia či změně bydliště zas plují duchovním životem dál. Všichni z nich jsou požehnáním pro nás „staré známé“ a v lecčems tradiční evangelíky – nejen tím, že rozšiřují naše bohoslužebné společenství, ale nejednou i svými životními příběhy a odvahou vstupovat do nových životních etap.
Hospodaření sboru se v minulém roce vyvíjelo téměř ve všech ukazatelích plusovým směrem. Stále platí, že zhruba polovinu provozních a mzdových nákladů na činnost sboru kryjeme z výnosů nájemní činnosti sboru. Příspěvky na sbor a dary se souhrnně nesnížily, ale též významně nevzrostly. Jediným výrazným úbytkem trpěly kostelní sbírky tzv. do košíčku, tedy ty na činnost sboru. Ty klesly o téměř 30 tisíc. Vrostly však naše nedělní sbírky tzv. do kasičky, tedy na humanitární účely mimo sbor, a to o celých 59 tisíc. Za poslední 2 roky jsme zvýšili naši finanční humanitární podporu o 112 tisíc. Z toho vyplývá jediné: V kostele se stále o kousek méně hází do košíčku na sbor a stále více se hází na podporu nejrůznějších pomáhajících organizací (na Ukrajině, v HK i jinde). Vlastně jsou to dobře křesťansky odkloněné peníze a odpovídá to mimo jiné i stále nekončícímu konfliktu, který probíhá nedaleko na východě od nás.
Vzbuzuje ve mně vděčnost, když vidím, jak jsou bohoslužby a jiná setkání na půdě sboru nejednou požehnáním pro lidi ve složitých životních obdobích nebo i v normálním čase (když zrovna neřešíte žádnou velkou krizi či nemoc). Pak nám dochází, že vlastně nejde vůbec o normální čas, nýbrž o čas darovaný.
celá výroční zpráva 2025 i s daty