Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Hradci Králové

V příloze:

- text celé nedělní pobožnosti s modlitbami a návrhem zapojení dětí (pdf)

- nahrávka úvahy nad Žalmem 43 v mp3 souboru (Better call God)

Kolik víry člověk potřebuje? Kolik víry je vám třeba, vážení a milí přítomní, tady a teď
v hradeckém kostele? Přispoř nám víry – překládají do hezké staré češtiny Kraličtí. Založ nám
spořicí účet na víru a dej nám tam dostatečně velkou sumu. Ať je z čeho brát, když bude třeba.
Nebo je víra spíš než pravidelně doplňované finanční rezervě podobná krevní transfuzi? Dodej
nám konzervu víry, nejlépe univerzální krevní skupiny 0, aby to byla víra použitelná
pro kohokoliv.
Je tahle učednická žádost v dobrém slova smyslu návodná, nebo je spíš odstrašující –
ve smyslu: tak tahle ne? Je to s vírou jako s teplotou – někdy je vyšší, někdy nižší? Nebo je víra

Číst celý článek »

O dvou ženách. A o životě, jako cestě ulicemi města, v nichž narazíte na ženy zvoucí vás do svého
domu.
Jedna žena se jmenuje Sofie – Moudrost. Jméno té druhé ženy se překládá do češtiny nesnadně,
navíc v kostele máme omezené možnosti použití spisovných slov. Ta žena má spíš přezdívku.
Ekumenický překlad uvádí velmi cudně „paní Hloupost“ – ta, která je halasná, prostoduchá, vůbec
nic nezná. Kraličtí uvádí: Žena hloupá, štěbetná, nesmyslná a nic neumí. Prostě si jí v mysli dejte
jméno, jaké chcete, stejně je důležitější, co ta symbolická žena dělá a nedělá – a k tomu se ještě
dostaneme.

Číst celý článek »

O farářích nic – o kněžích a písmácích. Ježíš je pro vyslání zvěstovat blízkost božího království
nepotřeboval. Vlastně byli dobří „jen“ jako partneři či protivníci ve veřejných debatách. Ale
pro vlastní poslání mu byli k ničemu – povolává a vysílá s radostným poselstvím lidi nestudované
z těch nejobyčejnějších poměrů. To jsou pro něj dobře použitelní „dělníci“ evangelia. Lidi, kteří se
nebudou štítit lidí! Lidi, kteří budou mít blízko k lidem i v těch nejtemnějších zážitcích se sebou.

Na cestě života – na cestě víry – na cestě důvěry v Ježíšova slova – přichází bouře takové intenzity, že loď je již téměř plná. Kalich je téměř plný. Už chybí jen ta pověstná poslední kapka a kalich se přelije, sklenka se zvrhne, loď se potopí, život se dostane na dno – nastane chvíle, v níž všichni pudově začnou zachraňovat sami sebe. Zachraň se, kdo můžeš – znělo by kázání v příběhu o ztroskotané lodi. A kdosi by teď mohl říct: Zažil jsem to víckrát než ty… o čem je tu řeč… o té poslední kapce před potopením… o tom posledním kroku před pádem ze srázu…

Krmíme své děti kašičkou z přesvědčení, že vzdělání je to nejdůležitější… a dobrá práce je nejdůležitější… a dobří přátelé… a dobrý partner… Nebo je rozhodující dobré srdce? I když nic z předchozího nevyjde… Srdce proměněné odpuštěním a přátelstvím ke Kristu. Jistě to není potřeba vždy stavět proti sobě… ale! Ale někdy to skutečně stojí proti sobě. A člověk nemůže jinak, než všechny ty nároky na dobrý život zmačkat, zahodit do koše a znova začít žít jen z toho, že je mi odpuštěno. A já i můj bratr máme svou cenu před Bohem jako každý jiný člověk na téhle planetě.